1. Kapitola - "Pilot"

6. června 2010 v 0:09 | Rouge |  Rodinná kletba
První kapitola nové Fan Fictions "Rodinná kletba". Podrobné informace o ní přidám později, pro začátek jen potřebujete vědět, že jde o FF na seriál Supernatural a spolupracují na ní s Temprence. Well, příjemné čtení. 



Chicago, Illinois

Byl pátek večer, na Chicago padla tma. Lidé pospíchali domů, za zábavou. Jen jedna žena neřešila, co si vezme na sebe, až půjde s kamarády do oblíbeného baru.
 Dveře do sklepa zapadlého činžovního domu se se skřípotem otevřely. Žena došla doprostřed temné místnosti a klekla si na zem. Z vaku, který si sebou přinesla, vytáhla bílou křídu a začala s ní na zem kreslit ornament ve tvaru kosočtverce, z jehož rohů vycházeli tři čáry s kružnicí na konci. Do každého kruhu postavila zapálenou černou svíčku. Nakonec do špičky kosočtverce položila misku se zvláštní zelenou směsí. Když byla se svou prací spokojena, postavila se a několikrát se zhluboka nadechla. Poté škrtla sirkou a hodila ji do misky. Směs okamžitě vzplála.
Žena se narovnala, očima pozorně sledujíc své okolí.
"Angela Johnsonová! Jaké to překvapení!" Ozvalo se za jmenovanou. Angela se rychle otočila. Ze stínu se před ní vynořila vysoká blondýna v upnutých červených šatech. "Nechce se mi ani věřit, že tě konečně poznávám."
"Kéž bych mohla říct to samé o Tobě, Iren" Odcekla Angela.
Blondýnka se ušklíbla a s klapáním podpatků se pomalu vydala naproti Angele. "Tvá babička si dala opravdu záležet, aby tě přede mnou skryla. Patnáct let se jí dařilo tě chránit a ty takhle. Jak… pošetilé."
"Zničím tě."
"Vážně?"
Iren se najednou zastavila a podívala se vzhůru. Několik centimetrů před ní byl na stropě v kruhu namalován pentagram. "Ďáblova past," ušklíbla se. "Chytré, ale ne dost chytré."
Její panenky se postupně začali roztahovat, až zakryly celé oční bělmo. "Podceňuješ mě," zavrčela a jednoduše past obešla.
Angela na Iren namířila lahev s vodou. "Už se ani nehni."
"Svěcená voda? Tím mě nezničíš."
"Ne," přikývla a vychrstla vodu na svou protivnici. "Ale bude to pálit jako čert."
Iren se začala svíjet bolestí a kvílet. Z celého jejího těla stoupala oblaka páry. Angela se rozhodla zaútočit. Vrhla se na blondýnku ve snaze strhnout ji pod stropní malbu, sotva se však dívky dotkla, její tělo se vzneslo do vzduchu a tvrdě narazilo do protější stěny, kde zůstalo viset.
"Měla bych tě zabít! Hned teď!" Rozkřikla se Iren celá rozzuřená. "Ale tak to nebude, ne…dám ti možnost bojovat, chci tě vidět škemrat o Tvůj život." Blondýnka Angele věnovala ještě jeden úšklebek a pak zmizela. Ozvalo se kovové zařinčení, jak cosi dopadlo na zem. Vzápětí se i Angela svezla na podlahu.
Když se dostatečně vydýchala, po čtyřech dolezla až na místo, kde ještě před chvílí Iren stála. Ležel tu malý zlatý medailonek se zvláštním zdobením na líci. Angela ho nedůvěřivě vzala do rukou, aby se na něj mohla podívat zblízka. Místnost se celá zachvěla, svíčky zhasly. Sotva pár centimetrů od Angelinina ucha se ozval spokojený smích. "Zničím tě, pomaloučku. A bude to opravdu bolet."

V neznámém motelu na neznámém místě

"Same, vzbuď se!"
Sam vykřikl a otevřel oči. Zmateně se rozhlédl. Ležel na zemi a nad ním se nakláněl Dean.
"Co se stalo?" zahučel celý zadýchaný.
"Spadl jsi z postele," odpověděl Dean prostě, pomáhaje mu na nohy. "Po tom, co jsi sebou začal házet. Mimochodem, kdo je Angela?"
"Kdo?"
"Angela. Křičel jsi její jméno. Kdybych tě neznal, řekl bych něco jako 'Páni Sammy, i ty bejku jeden!'. Ale ty jsi muj přiteplenej brácha, takže říkam spíš : 'Páni Sammy, začínám se o tebe vážně bát'."
Dean se zarazil a zamračeně se na Sama podíval. "Teď ale vážně, normálně by ses smál. Co se děje?"
"Myslím, že jsem měl vizi," odpověděl Sam zadumaně. "Byla tam dívka, Angela Johnsonová a snažila se zničit démonku. Iren, tak se jmenovala. Ale ona ji prokoukla….myslim, že jí proklela."
Dean zůstal na Sama tupě zírat. " Cože?"
"Říkám ti, tu Angelu musíme hned najít a-"
"Brzdi chlape, nikdo nikoho hledat nebude."
"Ale Deane!" Protestoval Sammy dál. "Jestli jí nenajdeme, tak možná zemře-"
"Ani nevíme, jestli to vůbec nějaká vize byla!" Rozkřikl se Dean. "Třeba to byl jen pitomý sen. Vždyť nemáš vize od té doby, co jsme zabili toho zkurvysyna."
"Já vím, ale tohle byla vize, stoprocentně."
Dean si povzdechl. "Tak teda dobrá, zkusíme jí najít. Ale jestli z toho nic nebude, přísahám, že tě zabiju."

"Děkuji mnohokrát, nashledanou." Sam zaklapl telefon a spokojeně se na Deana usmál. ,,Roh Jacksonovi a pětačtyřicáté, Chicago."
"To snad ne, ta Johnsonová fakt existuje?"
"Samozřejmě, že existuje. Říkal jsem ti, že to byla vize."
"Dobrá ty chytrolíne," zamručel Dean za volantem. "A jak víš, že je to právě ona?"
Sam pokrčil rameny. "Žádná jiná Angela Johnsonová, která by odpovídala popisu, ve státech nežije. Zřejmě"
"Zřejmě? Takže jedeme do Chicaga, protože by to mohla být Angela z tvé 'možná vize'?".
Deanovi se nedostalo žádné odpovědi. Sammy zadumaně seděl na sedadle spolujezdce a pozoroval mizející krajinu.
"Tak teda dobrá," řekl starší z Winchesterů a zahnul na silnici vedoucí k dálnici. "Máš jediný štěstí, že si muj brácha, jinak bych tohle nedělal."

Dean vystoupil z auta a pochybovačně si prohlédl dům, před kterým stáli. "Seš si jistej, že je to tady?"
"Je to roh Jacksonovi a pětačtyřicáté? Je. Tak to bude ono," odbil bratra Sam ledabyle, i když si jistý vůbec nebyl. Dům vypadal, jakoby v něm už roky nikdo nebydlel.
"Vole, vždyť je to kůlna na dříví!" Dean nevěřícně ukázal na zarostlou zahradu. "Jak vůbec něco takového může stát uprostřed Chicaga?"
"Ta holka je pravděpodobně lovec Deane, samozřejmě, že z ní nebude zrovna zahradnice roku."
"Jestli tady vůbec je," zabručel Dean znovu. "Pohni sebou, chci to mí rychle za sebou.
Oba bratři vyšli po zchátralých schodech na ještě zchátralejší verandu. Sam se několikrát nervózně nadechl, pak zabušil na dveře.
Žádná odpověď.
,,Říkal sem, že tu nikdo není," ušklíbl se Dean. "Dlužíš mi pět dolarů."
"My se ale nevsadili," namítl Sam.
"Jenom sem to zkusil…"
"Haló!? Je tu někdo!?"
"Sammy, tohle je beznadějný, nikdo tu-" Dean už se chystal k odchodu, když se dveře se skřípotem pootevřeli.
Ven vykoukla hnědovlasá žena a velkýma modrýma očima provrtávala bratry pohledem.
"Kdo jste a co chcete?!"
Sam zůstal stát jako opařený. Byla to ona. Ta Angela Johnsonová, žena z jeho snu.
,,Já jsem Dean Winchester, tohle je můj bratr Sam, rádi bychom se Vás zeptali na pár otázek, pokud to nevadí-"
"Vadí, odejděte." Angela zmizela s hlasitým prásknutím.
Winchestrovi si vyměnily překvapený pohled.
"Rozhodně nestojí o návštěvy," utrousil Dean.
"Angelo!" vykřikl Sam zoufale. "Chceme Vám pomoct, jste v nebezpečí! Iren se Vás
chystá proklít!"
Uběhlo asi pět sekund a dveře se znovu otevřeli, tentokrát dokořán.
Sammy si všiml, že Angela vypadá trochu jinak, než v jeho snu. Byla pohublá, na obličeji se jí objevilo několik vrásek a ta zvláštní jiskra v očích, kterou měla, zmizela. Nyní to prostě byly jen dvě prázdné chladné díry, nedůvěřivě sledující jeho tvář.
"Co jsi to říkal?" zeptala se tiše.
"Že jste v nebezpečí," odpověděl stejně Sam.
"Jak byste to mohli vědět?"
"Na tom nezáleží," řekl Dean a přerušil tak jejich oční kontakt. "Hlavní je, že jsme tu, abychom Vám pomohli."
Angela se kysele ušklíbla. "Pak je mi líto, hoši, ale jste tu pozdě." Zpod výstřihu vytáhla zlatý řetízek, na kterém se houpal zdobený medailonek. "O celý měsíc pozdě."

"Já tomu nerozumím," postěžoval si Sam. "Jakto? Mé vize vždycky byly přesné, snad až na pár výjimek. Ale nikdy se nezpozdily o celý měsíc!"
"Vize?" Angela povytáhla obočí a zavedla bratry do obývacího pokoje. "Co jste zač? Nějaký šílený média?"
Dean se zazubil. "Já ne, on jo."
"To je na dlouhé povídání," uzavřel debatu Sam s nasupeným pohledem.
"Posaďte se," řekla Angela a sama se usadila do křesla u krbu. "Toho nepořádku si prosím nevšímejte, poslední dobou…Řekněme, že nemám zrovna náladu na uklízení."
Sammy poslechl, ale Dean se radši postavil k oknu. Polorozpadlá sedačka v něm nevyvolala zrovna pocit důvěry.
"Takže, vy jste lovci?"
"Ano," odpověděli bratři jednohlasně.
"Asi bych měla být poctěna, že se setkávám s někým, jako jste vy."
Sam na Angelu překvapeně vyvalil oči. "Ty nejsi lovec?"
Jen zavrtěla hlavou. "Ne. Chci říct, znám všechno, co by lovec znát měl. Ale nikdy jsem na lovu nebyla. Dokonce ani neumím střílet."
"Nemáš ani špetku praxe a myslela sis, že zvládneš démona? Už se nedivim, že tě vyklepla."
"Deane," napomenul bratra Sam.
"Je to pravda!" stál si za svým Dean. "Kdyby se obyčejný lidi nesrali do naší práce, nemuselo by to takhle končit."
"Musela sem něco udělat," zašeptala Angela, dívaje se na Deana bolestným pohledem. Když neodpověděl, obrátila se na Sama. "Volal si na policejní oddělení, aby ti dali mou adresu?"
Sam přikývl.
"Co ti řekli?"
"Že jsi jediná Angela Johnsonová, která odpovídá popisu."
"Nepřijde Vám to trochu divné?"
"Mně to divný bylo," řekl Dean.
"To proto, že žádná jiná Angela Johnsonová ve státech nežije." Angela se při těch slovech zachvěla a ztišila hlas natolik, že se k ní oba bratři museli naklonit, aby něco slyšeli. "Iren je zabila. Všechny."
"Proč by něco takového dělala?" zeptal se Sam.
"Kvůli mně. Měla spoustu Johnsonových, ale nevěděla, která je ta správná."
"Takže to vzala vylučovací metodou." Dean obdivně přikývl. "Má styl. Ale řekni mi, proč po Tobě ta ženská vlastně jde?"
"Tak nějak jde po mojí rodině. Babička byla lovec a kdysi Iren poslala do pekla. Nikdo neví, jak se od tamtud dostala, ale začala se mstít. První byli moji rodiče, když mi bylo osm. O několik let později pak babička, když se pokusila Iren znovu zbavit. Nakonec dědeček.
Mě nemohla najít, kvůli čarodějnickému váčku, co babička vyrobila. Proto mě zřejmě nezabila přímo, chtěla si to trochu užít, když jsem se před ní schovávala patnáct let."
"Takže nějaká zlá děvka Tě poklekla a ty se tu jen tak zahrabeš a pomalu budeš čekat na smrt?"
Angela se na Deana překvapeně podívala. "Ale tady není žádný způsob jak se zachránit. Zkoušela jsem medailon zničit, pokaždé se mi znovu objeví v kapse. Oba dva dobře víme, že to je jediný způsob, jak se prokletého předmětu zbavit."
"Angelo, dáš nám minutku?" zasáhl Sam pohotově.
Dívka přikývla a zamířila pryč. Jakmile se za ní zavřeli dveře od kuchyně, Sammy věnoval svému bratrovi jeden opravdu naštvaný pohled. "Co to sakra děláš?"
"Prostě se mi to nelíbí," odpověděl Dean podrážděně. "Celá ta věc je divná. Instinkt mi říká, že bysme do toho vůbec neměli strkat nos."
"Můj instinkt zase říká, že bysme do toho nos zatraceně strkat měli. Angela naši pomoc potřebuje."
"To spousta lidí."
Sam si povzdechl. "Deane, ať už se ti to líbí nebo ne, já jí pomůžu."
"Slyšel jsi, co říkala, ta hračička nejde zničit."
"Já vím. Vezmu ji k Bobbymu, on už si bude vědět rady."
Dean protočil panenky. "Nesnášim, když se snažíš být hrdina jen proto, aby sis užil."

Angela nechápavě povytáhla obočí. "Co tím myslíte?"
"Bobby je náš přítel, opravdu zkušený lovec. Jestli někdo ví, jak Tě toho prokletí zbavit, tak je to on. Žije v Sioux Falls v Jižní Dakotě, když hned vyrazíme na cestu, budeme tam za pár hodin."
"Já s Váma ale nikam nepojedu," zaprotestovala Angela.
Dean pokrčil rameny. "Mně osobně je to jedno. Jestli nechceš, fajn. Pak Ti ale přeju příjemné umírání."
Angela se nadechovala k odpovědi, nakonec však jen zůstala mlčet. Dívala se Deanovi do očí a on jí. Trvalo asi minutu, než pohledem uhla a přikývla. "Dojdu si pro nějaké věci. Pak můžeme vyrazit."


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.....
 


Komentáře

1 ^BoUntY^ → LOWES <3 ^BoUntY^ → LOWES <3 | Web | 6. června 2010 v 0:11 | Reagovat

:-)  :-)  :-)  ;-)

2 Kalley Kalley | Web | 6. června 2010 v 0:20 | Reagovat

:)) ;-)  :-D  :-D

3 Temprence Temprence | E-mail | Web | 6. června 2010 v 0:28 | Reagovat

Tolik smysluplných komentářů! To si zaslouží pochvalu ;-)  :-D

4 Pauleen Pauleen | Web | 7. června 2010 v 22:23 | Reagovat

Jak už jsem psala u Tempíny... Parádní, perfektní, líbí se mi to:-)
A koukám, že je to tu celé v novém... pěkné:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.